Z jeho vyprávění nás zaujalo:
na malý zvon je těžší zvonit než na velký,
umíráček byl rozdělený na 3 části - poznalo se, jestli zemřel muž nebo žena, kolik mu nebo jí bylo let...
nezáleží na hmotnosti zvoníka a zvonu, ale na zvoníkových schopnostech - prý může zvonit i čtyřicetikilový člověk na několikatunový zvon
Z historie zvoničky
Naše zvonička byla vystavěna v roce 1863. Je na ní nápis: Zvonička tato je vystavěna ke cti a chvále boží nákladem počestné obce češovské za V.Studenýho, starosty, Jana Rejfa, Jana Veselýho, radních, Vojtěcha Rýgla, početvedoucího v roce 1863. A proč se ke stavbě odhodlali? Za starých dob nebyly ve vesnicích žádné kaple, ani zvonice. Až na popud císaře Josefa II. bylo vydáno nařízení o povinnosti zřízení zvonice v každé obci. Byla v tom patrná snaha o zajištění bezpečnosti na vesnicích při požárech jiném hrozícím nebezpečí. Zvoničky bývaly obvykle postaveny uprostřed návsi.
Zvonilo se minimálně 3x denně – ráno , v poledne a večer – a pak také při úmrtí občana a jeho pohřbu, přede žněmi, v neděli v poledne a k večerním májovým pobožnostem. Krátkým zvoněním svolávali občané ke schůzce prosebného procesí ke kapličkám a křížkům mimo vesnici, za zachování polní úrody. Šturmovalo se, tj. trhaně zvonilo, v případě požáru. Někdy se prý i zvonilo proti letním bouřkám a rozháněla se mračna s kroupami. Zvonit se muselo vždy v pravidelný čas. Dle ranního zvonění se vstávalo, v poledne se obědvalo a porovnávaly se hodiny. Klekání bylo pokynem pro děti, aby šly domů, protože bude chodit klekánice.
Zdejší zvon je mnohem mladší než zvonička, je z roku 1949. Kronika uvádí, že to bylo tak: v období 2. světové války, roce 1942 bylo nařízeno nahlásit zvony, které byly potom zrekvírovány. Češovští žádný zvon nenahlásili, ale někdo z Liběšic (dle tvrzení V.Studenýho) věc udal a zvony byly odebrány. Zvony byly odvezeny z obce 13. dubna 1942. V roce 1949 pořídila obec nový zvon. Zvon byl zavěšen na zvoničce 23. září 1949. Zvonička byla opravena a obílena. Poprvé se na nový zvon zvonilo na pouť 25. září v poledne.
A něco málo o zdejší soše sv. Václava
Svatý Václav je patronem Češova. Taky se před jeho svátkem v obci držela pouť. V kronice se o jeho zdejší soše dočteme toto: Socha sv.Václava byla vystavěna r. 1833 z vděčnosti za ušetření od moru. Na místě tom stával dřevěný kříž, který byl přemístěn na cestu ke Kozojedům. Socha byla postavena za rychtáře Jiřího Rejfa nákladem obce . K soše se potom konala procesí o pouti sv. Václava. Jméno Václav bylo dáváno chlapcům, sv. Václav se stal patronem obce. A na podstavci je napsáno: Z vděčnosti za ušetření této obce v čas moru, za pana děkana Františka Hofmana, pana direktora Gornera, rychtáře Jiřího Rejfa, konšela Jana Veselýho, s nákladem počestné obce češovské. Některá písmena v nápisu na podstavci jsou schválně vytesána jako velká - přestože jsou uprostřed slov. Kameník tak pomocí římských číslic do nápisu zašifroval letopočet. Podobný chronogram najdete třeba v nedalekých Kozojedech v kostele.
Fotogalerie naleznete na NAŠEM webu, nebo na GALERII Sdružení Stezky.
